Už od listopadu vyhlížíme ideální víkend v Tatrách. A když předpověď na 13.–14. prosinec začala hlásit azuro, sníh akorát a lavinovou pohodu, nebylo co řešit. V sobotu ve 4:30 vyrážíme ve složení Doktor, Berťas a Jirka K. směr Starý Smokovec.
Auto odkládáme ve Smokovci a v 9:20 už funíme nahoru přes Hrebienok na Zbojandu. Poledne, polívka, povinný hořec, krátký pokec s obsluhou a hurá dál. Není čas ztrácet čas, západ na nás čekat nebude.
Cíl je jasný – Svišťový štít. Západ i východ slunce, spaní mimo chatu a hlavně pořádná zimní atmosféra. Pro Berťase první zimní Tatry… a rovnou se spaním nahoře. Žádná rozcvička 😎
Sněhu na skialpy málo, ale na pěší ideál. Tvrdý tak akorát, člověk se neboří, do krusty není třeba mačkama zbytečně kopat. Krátce před 16. hodinou stojíme na vrcholu. Vrcholovka, západ slunce a příprava noclehu.
Doktor volí romantiku pod širákem, my s Berťasem pro jistotu stan – přece jen noc od 17 do 7 je dlouhá. O půlnoci lezu ven fotit, Tatry tiché, bezvětří skoro až podezřelé. Na vrcholové spaní až neuvěřitelný klid.
Ráno zataženo, východ nic moc. Doktor balí a míří zpět na Zbojandu, my ještě chvíli zůstáváme. A dobře děláme – obloha se trhá a výhledy stojí za to.
Balíme a jdeme taky dolů. Ale den nekončí. Čeká nás ještě Široká veža. Počasí luxusní, nálada ještě lepší. Na Zbojandě čaj a v 9:00 vyrážíme přes Priečne sedlo dál.
V sedle necháváme batohy, a nalehko stoupáme. Krátce před 13. hodinou stojíme na Široké veži.
Výhledy? Luxus. Radost? Velká. Fotíme, kocháme se, užíváme.
Jenže domů se musí. Práce, škola, realita…
Sestup zpět do Preičneho, odsud žlabem který drží směr Teryna. Zde občerstvení a tradá dolů k autu. Adrenalin ale ještě nekončí – auto nejde odemknout. Vybitá baterie v klíči. Chvíle napětí, pár klubových kouzel a nakonec vítězství. Sedáme, jedeme domů.
Cestou rozebíráme zážitky, koukáme na předpovědi a už plánujeme další akci.
Pokud počasí vydrží… Tatry nás uvidí znovu.
