Již podruhé jsme se vydali s našimi „dětskými“ členy – Sokolíky do Tater.
Cílem, stejně jako loni, byla Malá studená dolina, Teryho chata.
Oproti loňsku, kdy jeli 4 sokolíci, jich letos jelo 6 ve složení: Bebe, Natka, Toňa, David, Kuba a Tomáš.
Průvodci jim od nás z oddílu byla Danka a Jirka, a dva kamarádi z Horalu Andrea a Jirka V. jemuž patří dík největší, zainteresovaní ví za co 🙂
Vyjížděli jsme v 6 ráno ze Šumperka směr Nová Polianka, odtud električkou do Starého Smokovce, lanovkou na Hrebienok a pak už pěšky na Teryho chatu
Původní plán byl jít na chatu společně. Jenže. Jelo se dvěma auty, Jirak V nakládal v Olmiku Danku s Andreou, tak jeli nakonec asi hoďku za námi a předpověď slibovala déšť. První skupina se tedy rozhodla nečekat a vydala se na cestu.
Mírně mrholilo, ale nebylo to nic hrozného. Nahoru jsme přišli víceméně suší
Druhou skupinu chytl déšť zrovna na Zámkovského chatě, takže tam to v poklidu přečkali
Tak jak nás Tatry přivítaly pošmourným počasím, tak druhý den nám to vynahradily.
Krásné ráno, nebrání nám tedy nic v tom, aby jsme šli lézt, konkrétně na Baranie rohy s výškou 2526mnm
Přkonáme potok sněhová pole a hurá do stěny. Tím jak je stěna široká, máme možnost lézt vedle sebe.
Natka a Toňa lezou se mnou, Bebe a Kuba s Dankou a Andreou a Tom s Davidem s Jirkou V.
Počasí je stále krásné, užíváme si ne jen lezení, ale i krásných rozhledů do doliny.
Nahoře už nás sice dohnala oblačnost, ale nic dramatického. Občas se to roztrhne, takže máme jako na dlani Brnčálu – Chata pri Zelenom plese, tak třeba Pyšný štít.
Trošku obávaný sestup z Baranieho sedla, kde je ještě sníh, zvládáme s přehledem. Konečně zde v praxi zužitkujeme alpský motýlek, kdy se navazujeme do lanového družstva 🙂
V podvečer máme spestření v podobě zásahu vrtulníku. Později se dočteme, že ze Sedielka na sněhu spadl Polák, otevřená zlomenina holení kosti.
Pondělí, opět krásné ráno.
Míříme do Žlté steny. Krátký nástup, relativně krátká cesta, není moc kam spěchat. Opět si užíváme lezení a rozhledů, které se nám občas ztrácejí v oblačnosti, ale o to jsou ty chvilky, kdy se objeví dolina, či štíty krásnější.
Cesta oproti včerejšku je o něco těžší, ale hlavně vzdušnější. Vidíte až k patě skály a dole chodník po kterém stoupají lidi na Terynu. Přelez komínkem i dvě plotny ale nikomu nečiní zásadní problém.
Nahoře vrcholové foto, jednu délku slanění a zbytek scházíme k chatě.
Odpoledno si užíváme horského klidu, začínajícího jara, někteří otužilci se plesem brodí na „ledovec“
V úterý ráno konec výpravy. Tak jak jsme přišli, tak i odcházíme. Pošmourno, ale neprší. Drobně začíná pršet až když vcházíme do lesa. To nejsilnější přečkáváme opět na Zámkovského.
Tady si říkáme, že je až neskutečné, že jsme chytli na lezení tak parádní počasí. Že by nad námi někdo držel ochrannou ruku? Tatlis? 🙂
Děkuji všem Sokolíkům – Bebe, Natce, Toně, Davidovi, Kubovi a Tomovi krásný čas v Tatrách
A „dospělákům“ hlavně Andrei a Foglovy za čas, který nám věnovali 🙂
Více fotek ZDE