Tatry – chlapská jízda
S Berťasem jsme měli plán – na konci prázdnin vyrazit do Tater. Ideál: Skalnatá chata s výstupy na Kežmarák a Lomničák.
Jenže klasika – čekali jsme na počasí, a když se konečně umoudřilo, chata byla dle očekávání plná.
Naším zázemím se nakonec stal nově postavený Bivak u Chaty pod Soliskom – Pěkné, luxusní ubytování.
Z původního lezeckého plánu se nakonec vyklubala VHT po hřebenovkách: Hřeben Bášt se Satanem (2421 m n. m.) klasa za II a Soliskový hřeben s Velkým Soliskem (2412 m n. m.). v klase za III
Vyrážíme v úterý večer, přespíme v autě
Den první – Hřeben Bášt se Satanem
Ráno ze Štrbského plesa (1350 m n. m.) míříme do Mlynické doliny.
U Plesa nad Skokom (1800 m n. m.) přebalujeme batohy – na záda jen to nejnutnější, zbytek schováváme pod kámen.
Pokračujeme směrem k Anjelskému hangu (1950 m n. m.) a Capiemu plesu (2050 m n. m.), kde opouštíme žlutou značku. Počasí přeje, a tak se rozhodujeme projít co nejdelší úsek hřebene. Začínáme stoupat do Mlynického sedla (2263 m n. m.), kde hřebenovka opravdu začíná.
První vrchol – Hlinská veža (2340 m n. m.), pak sestup do Baštového sedla (2260 m n. m.).
Snadný výlez na Veľkou Capiu vežu (2364 m n. m.), sestup do Capie štrbiny (2285 m n. m.), a výšvih na Malou Capiu vežu. Z Vyšného baštového sedla (2285 m n. m.) se rozhodujeme držet na straně Mlynické doliny – v duchu hesla „Jirka už to zná znám to, přece jsem tudy šel už 2x“. Jenže vzápětí lezu do nepěkné plotny, kterou si rozhodně nepamatuju. Dva marné pokusy bez jištění mi rychle napoví, že tudy cesta nevede. Vracíme se – správně jsme měli přejít na stranu Mengusovské doliny.
Odtud už nás čeká další snadný výšvih na Zadnú Baštu (2379 m n. m.), delší úsek po hřebeni do Diablovho sedla (2319 m n. m.), a dál na Zlatinskou vežu (2350 m n. m.). Ze Zlatinské štrbiny (2335 m n. m.) pak první vážnější lezecký úsek – Diablovina (2390 m n. m.). Nic extrémního, ale expozice tu dokáže potrápit.
Sestupujeme do Pekelníkovej štrbiny (2345 m n. m.), samotného Pekelníka (2374 m n. m.) vynecháváme – je to věž za „V“, takže ji obcházíme kolem Kokotka přes Čertov hrb (2350 m n. m.). Odsud slanění do Satanova žlabu (2300 m n. m.) a výstup na samotného Satana (2421 m n. m.) není nijak lezecky náročný.
Čas máme výborný, počasí drží, a tak se rozhodujeme nescházet dolů sestupovkou, ale pokračovat po hřebeni.
Přes Sedlo nad Červeným žľabom (2325 m n. m.) na Prednú Baštu (2374 m n. m.), dál po krásném exponovaném Hřebeni Bášt až do sedla nad Širokým žľabom (2206 m n. m.). Poslední výšvih vede na Malou Baštu (2288 m n. m.). Patriu se svým choďálem po široké pláni už necháváme být a scházíme dolů k plesu pro věci pod šutrem.
Čeká nás ještě „Mordor“ – výstup žlabem od Skoku (1700 m n. m.) na Soliskový hrb (2150 m n. m.).
Nejhorší je vědět, co tě čeká – 600 metrů délky, převýšení 450 metrů, průměrný sklon 48,6°, tedy kopec se 113% stoupáním.
Nakonec jsme nahoře – unavení, ale spokojení z hřebene, počasí výhledů a vlastně i té bolesti která k tomu patří. Chvilka odpočinku, výhledy, a pak už jen sestup k chatě.
(Predné Solisko s křížem a davy turistů vynecháváme. Chceme si co nejvíc užít klidu a samoty.)
V 17:00 jsme u chaty. Pěkná práce!
Ráno ve spacáku v autě by mě nenapadlo, že zvládneme skoro celý Hřeben Bášt, a ještě si stihneme dát před večeří teplou sprchu a studené pivo.
No – uvidíme, co na to zítra nohy při další hřebenovce…
