Oddílový výjezd do Tater

Letošní sestava do Tater se rodila zdlouhavě 🙂 Díky nerozhodnosti se prokaučovaly lukrativní chaty, zbyla „jen“ Chata pod Soliskom což není žádné lezecké eldorádo, ale v dosahu aspoň Hrebeň Bášt a Soliskový hrebeň. Nakonec nás po několika změnách do Tater jelo 7, z toho 5 lidí z našeho oddílu.
Za nás tedy Iva, Honza, Pepa, Roman a já a přidala se Andrea z Horalu + kámoška od Andrei Markéta z Liberce.

První posádka ve složení Honza, Pepa Roman a já vyrážíme už ve středu večer, ve 23:30 dorážíme do Vyšných Hágů, kde již na klasickém místě uléháme. Budíček ve 4:15, přejezd pod Štrbské pleso, odkud Honza, Pepa a já vyrážíme směr Mlýnická dolina. Roman ještě dospává a vyrazí pohodovým tempem na chatu později.
My tedy jdeme přes klidné Štrbské pleso do doliny, u vodopádu Skok necháváme batohy a pokračujeme hore dolinou k Capiemu plesu. Tam odbočujeme z turistické značky a stoupáme do Mlynického sedla odkud chceme po hrebeni Bášt vystoupat na Satana.

Tedy původní plán byl vystoupat do Vyšného baštového sedla, ale z doliny to nevypadá úplně jednoduché – suťovisko, trávy.
Takže začínáme v Mlynickém sedle, stoupáme na Hlinskou vežu 2340mnm, sestup do Baštovského sedla 2260, na Velkou Capiu vežu 2364 sestup do Capie štrbiny 2285, výstup na Malou Capiu vežu – 2322, sestup do Vyšného Baštového sedla 2285, výstup na Zadnů Baštu 2379, sestup do Diablova sedla 2319, výstup na Zlatinsků vežu – 2350, sestup do Hosrkého sedla 2335, výstup na Dablovinu 2390; sestup do Pekelníkove štrbiny 2345, odkud jen kolem Kokotka vynecháváme Pekelníka do Satanova sedla 2300 a konečně výstup na Satana 2421.

Zde se rozhodneme dále nepokračovat a chodníkem scházíme do Mlynické doliny k batohům.
U batohů obrovské dilema. Jsme prakticky ve stejné výšce jako je naše chata.
Jen jak se na ni vůbec dostat. Hore žlabom k Soliskovému hrbu, nebo sejít zpět na Štrbské a po značce vyjít na chata.
Žlabem to je na chatu 1,5 km. Z toho ale žlab vzdušnou čarou 600m kde nastoupáme skoro 400 výškových metrů, nebo variantu kterou by radši Honza s Pepou – po značkách kdy to je 6,5 km s převýšením 588m.
Osobně jsem byl rozhodnut jít nahoru žlabem, i když bych měl jít sám. Kluci se, ač neradi přidají. Cestu nahoru si „razíme“ každý sám. S plnou polní to bolí, ale jde to. Naštěstí mám díky velkému množství borůvek, brusinek a klikvy zastavovat a doplňovat energii. Občas se ohlédnu, kde jsou kluci. Ti stoupají více po mé pravici.
Postupně se scházíme u Soliskového hrbu, odkud pak scházíme pře Predné Solisko na Chatu.
Tam už se potkáváme s Romanem, Andreou, Ivou, a seznamujeme s Markétou.

Večer není na nějaký večírek moc sil, navíc obsluha nekompromisně ve 21:00 začne na stoly rozhazovat matrace a ve 22:00 večerka.
Drsný budíček v 6:00. Chci si ráno udělat svojí snídani, ale opět drsná obsluha mě zažene k pultu si objednat. Snídaně ale výborná.

V 7:15 vyrážíme do Furkotské doliny směr Bystrá lávka, kde máme v plánu nastoupit do Soliskového hrebeně. (můj třetí pokus – co měsíc, to jeden 😀 )

V bystré Lávce utvoříme 3 družstva ve složení Andrea + Markéta; Iva + já; Honza + Pepa + Roman.
Hned na začátku ostřejší start přes Bystré věžičky. Zde začnu být nervózní, neboť z tempa mi vyjde, že nestihneme dojít ani na Velké Solisko. Plán tedy jasný. Kolem 16h při první příležitosti scházíme z hřebene zpět do doliny.
Jakmile přejdeme Bystré věžičky, tempo se trochu zrychlí. Ve 12:30 jsem na Velkém Solisku, po 15h hodin jsme na Prostredném Solisku.
Vzdušnou čarou má hřeben z Bystré Lávky na Predné Solisko 2,1 km nám se podařilo zdolat necelých 700 m S tím že nejtěžší úseky přes Zadnů a Prednů Soliskovů vežu na nás teprve čekaly.

Nic. Plán platí. 16h scházíme dolů. Nebo první část na 2 délky slaňujeme.
i tak nám sestup až do doliny zabere hodinu a ¾.
Netušil jsem jak krutou pravdu jsem ráno pronesl. Ze západu Slunce nebude nic, neboť budeme někde na dně doliny. Opravdu. Na chatu docházíme až po západu. Nevadí. Já osobně za mé družstvo jsem rád, že Iva si vyzkoušela „tahání“ a i když šla tuto cestu poprvé, krásně se ve předu vždy našla linku a dovedla nás na Velké Solisko 😊

Sobota ráno. Byli jsme smíření s tím, že se nepoleze. Předpověď byla mizerná. Jenže ten východ Slunce byl tak krásný. Balíme batohy s tím, že se pokusíme navzdory předpovědi něco vylézt. Scházíme do doliny pod stěnu, já ještě koukám na radar a ten ukazuje dvě dešťové fronty. První lehká, druhá těžká Měníme tedy plán. Zůstáváme u první vhodné skalky a děláme nácviky štandů, než nás déšť zažene do chaty.
Pak ještě krátká vycházka na Soliskový hrb. A dlouhé odpoledne na chatě.
Pro mě největší utrpení. Radši jít 2x žlabem na těžko, než posedávat v chatě. I když musím přiznat, že Markéta nám čas příjemně zkrátila hraním karet a večer pak s Pepou hraním na kytaru.

Plán na neděli – nejistý, má být zima, počasí nooo uvidíme. Ráno to ale vypadá dobře, tak jdeme opět do Furkotské s tím, že polezeme na Štrbské Solisko Pravým rebrom.
Nástup pod cestu v pohodě. Utváříme opět 3 družstva. Andrea s Markétou a Já s Ivou a Romanem se dáme Pravým rebrom, Honza s Pepou, se vydají vedle nás Ľavým rebrom.

Celkem pěkná jednoduchá cesta – vše po svém, jen sem tam nějaká skoba. Občas volné šutry, tráva, ale i pěkné lezení, místy po exponovaném hřebínku. Jen nás zase tlačí čas. Přeci jen chceme ještě nějak rozumně dojet domů. Hřebínek tedy nedolézáme celý, ve 2/3 slaníme a už jen vystoupáme žlabem mezi Štrbským a Mlynickým Soliskem.

Nahoře se ještě kocháme dramatickými rozhledy, dolů k chtě nabalit věci a pak tradá domů.