Již tradiční svatováclavský termín v Tatrách měl být ve znamení babího léta a historické účasti 16 lidí. Nakonec nás jede 15.
Jenže…
Od pondělí do středy v Tatrách sněží. Nafláká to tam 40 cm sněhu, tak snad to do soboty někdo na Zbojandu prošlape. 😊
Plány
Při takové účasti hned na začátku dávám na vědomí, že nehodlám být součástí polského zájezdu. Skupina se tedy musí rozdrobit na několik menších a každá si udělat svůj plán.
Já se svou skupinou už doma kvůli sněhu shazuji ze stolu všechny lezecké projekty a v hlavě stavím projekty vrcholové, případně hřebenové. Uvidíme, co nám na místě dovolí sníh.
V sobotu s odjezdem nespěcháme. Naše skupina X ve složení Iva, Toňa, Ríša Berťas a já vyrážíme až po půl osmé.
Přijíždíme pod Tatry a fakt nekecali. Nahoře, zhruba od 1 800 metrů, sníh. Ale slibují krásné počasí. Vlastně takové babí léto na sněhu. 😊
Před třináctou házíme ve Smokovci bágly na záda a vyrážíme směr Zbojnická chata. S tím, že uvidíme, kde se začneme ve sněhu bořit.
Dobrý. Od Hrebienku pohoda, trochu sněhu začíná za Veverkáčem, projít Zetkem taky OK. Prdel začíná být až v Bráně. Na lávce nasazujeme nesmeky, případně mačky. Sníh je tvrdý, firnový, takže se člověk alespoň neboří.
Zbojanda
Vřelé uvítání od Maja a spol. Předáváme klasické úplatky v podobě Toblerone a Staroměstských trubiček, ubytujeme se a s Ivou vyrážím na obhlídku terénu a stavu sněhu.
Vracíme se spokojení. Sněhu dost, ale je tvrdý, takže relativně dobře schůdný.
Postupně dorážejí další – Janča, Jíťa, Honza P., Martin, Doktor, Natálka, Kuba, Danka, Honzulátko a Zajoch. Jsme komplet!
Večer porada, kdo kam.
Skupina A v počtu osmi lidí si dává velké cíle. Nakonec se jim podaří na pohodu vylézt Širokou vežu.
Skupina Danka, Honzulátko a Zajoch jde na jistotu přes Prielom na Terynu a zpět.
No a naše skupina X se pokusí o Divou vežu přes Prielom. Netuším, jestli nás to pustí. Na Divé jsem ještě nebyl, jen matně si pamatuji výstup nastudovaný na netu a navíc mám ve skupině tatranského nováčka Ríšu. Uvidíme. Co má být, to se stane.
Neděle – Divá veža
Ráno je počasí luxusní. Sníh vymrzlý, slunečno, nefouká. Co víc si přát?
Skupina X pod mým vedením klasicky vyráží jako první. Má to hned dva důvody: chytit tvrdý sníh a čas který teď ztratím vykecáváním a kávičkováním mi může chybět v případě nepředvídané události. Vykecávat se dá případně odpoledne na chatě.
Sníh nám paradoxně usnadňuje výstup do Prielomu. Jen občas se člověk proboří, jinak to pěkně drží.
Scházíme kousek k Zamrznutému plesu , zde pro jistotu Toňu s Ríšou dojistím lanem.
Hned, jak to jde, začínáme traverzovat přes první žebro sbíhající z Veže nad Prielomom. Pak už tvrdým sněhem stoupáme směrem k Divé veži.
Vystupujeme ze stínu a je to hned znát. Slunko, které do nás pere, postupně mění sníh na kaši. Ale není to tak hrozné. Nepropadáme se až po kule. Tedy jen občas a jen my chlapi 😊
Docházíme pod skálu, děláme štand a dáváme si jednu lezeckou délku na vrchol po úplně holé skále. Trojková cesta, v dolní části možná jeden čtyřkový krok.
Vrchol!
Už několikrát jsme si s Berťasem říkali, že bychom si sem mohli vyjít. Že náš „prvovýstup“ bude v zimních podmínkách, mě tedy nenapadlo. Ale krása!
Nefouká, svítí sluníčko, je teplo a výhledy stojí za to.
V hlavě mám ještě tajný plán pokračovat po hřebeni na Svišťový štít. Nakonec ho ale vzdávám. Hřeben je zpočátku pěkně rozeklaný a v tomhle složení by to nebylo úplně košér. Na hřebínek si ještě počkám.
Nahoře je teplo, nefouká a není kam spěchat. Užíváme si rozhledy, svačíme a fotíme.
Ale všechno jednou končí, a tak je čas pomalu dolů.
Volíme sestup na jistotu. Z vrcholu slaňujeme na sníh. Pro ostatní nachystám další slanění až na bezpečnější místo, sám sestupuji po relativně pevném sněhu.
Po sněhu obcházíme skalní žebra směrem k Zamrznutému kotlu, až se dostáváme na značku vedoucí k Prielomu. Vyškrábat se nahoru a pak už jen sestup.
Toňa, Ríša a Berťas míří na chatu. My s Ivou si chceme ještě užít sluníčka, a tak se rozhodujeme vyjít na Svišťový chrbát.
V dost rozbředlém sněhu je to boj. Na hřebínku už ale pohoda. Sněhu je tam poskrovnu a sestupujeme bez problémů.
Po cestě narážíme na medvědí stopy. Podle velikosti bych to tipoval na nějakého teenagera. 😊 Snažíme se medvěda zahlédnout dřív, než on nás, ale nemáme to (ne)štěstí. Na medvěda nenarazíme.
Večer na chatě si vzájemně sdělujeme zážitky. My z Divé veže, Danka s Romanem a Honzulátkem z Teryny, Doktor a ostatní ze Široké veže.
Pondělí – Svišťový štít a další hřebenovka
Plán na druhý den je jasný. Doktor s Jančou půjdou v našich stopách na Divou vežu, zbytek vyrazí na jistotu po vyšlapaném chodníku na Svišťový štít.
Já volím obtížnější cestu po hřebeni přes Svišťový chrbát. K naší sestavě ještě přibíráme Mičánky – Natku s Kubou.
Můj předpoklad je, že to bude na pohodu. Otázkou bude jen výšvih zhruba v polovině.
Hned u paty Svišťového chrbátu narážíme na kolonii svišťů. Jsou nějak nevídaně v klidu, takže se dají krásně fotit.
Pokračujeme na hřeben a dál pod plotny, kde je klíčové místo. Volím jistotu a plotny obcházíme traverzem, následně vysněženým žlabem zpět na hřeben. Tady se pro jistotu navazujeme. Přeci jen, mírně nakloněná rovina se víc blíží kolmici. 😊
Zbytek hřebene až na samotný Svišťový štít (2 382 m) už je na pohodu.
Na vrcholu se potkáváme všichni. Tedy kromě Doktora s Jančou, kteří nám po chvíli mávají z vrcholu Divé veže.
Je opravdu nádherně!
Zatímco ostatní se vracejí na chatu, naše skupinka si ještě protáhne hřebenovku na Malý Svišťový štít (2 376 m).
Zpět na chatu se vracíme už klasicky po chodníku.
Malé dramatické divadlo
V Kotlině pod Prielomom se odehrává malé dramatické divadlo.
Někdo schází ze Svišťového po hřebínku. Právě se nachází na inkriminovaném místě nad plotnami. Evidentně nemá vybavení na případné dojištění či slanění a snaží se najít cestu dolů.
Vydedukujeme, že by to mohla být Danka, Zajoch a Honzulátko, a tak na sebe pořváváme.
Naštěstí se nakonec rozhodnou vrátit zpět na Svišťový a dolů sestoupit chodníkem.
(Kdybychom Dance nahoře neříkali, že dolů bez sedáku a lana to není zrovna značka ideál…)
Ale večer se na chatě scházíme všichni, a to je důležité!
Každý spokojený se svým výkonem a každý si snad odnáší nové poznatky o pohybu na sněhu, o svých schopnostech – ať už fyzických, mentálních, nebo třeba i těch vůdcovských.
Ráno nás čeká už jen sestup a cesta domů.
Závěrem
I když závěr léta byl spíš v režii paní zimy než nastupujícího podzimu, Tatry opět nezklamaly.
Zářijové Tatry letos rekordní. Co se účasti týče, co se sněhu týče. Pro někoho první Tatry vůbec, pro většinu první pohyb v horském neznačeném, a hned zimním terénu.
Zkrátka horská výprava hodná Horoškoly ve znamení Společně NaHoru!
