Soustředění Na Palici 26 je za námi. A pokud bychom měli celý týden shrnout jednou větou, asi by zněla: lezli jsme, koupali se, učili se nové věci, někteří málo spali ale hlavně jsme si to pořádně užili.
Letošní soustředění bylo opět především o lezení, ale zdaleka ne jen o něm. Každý den přinesl něco nového – každodenní běh kolem rybníka, přes lezení na různých skalách, nácvik zdravovědy a uzlování až po nocování pod hvězdami. A samozřejmě nechyběly ani kavárny, koupání v přilehlých rybnících.
Pátek – příjezd a zabydlení
Páteční podvečer byl ve znamení příjezdů. Postupně jsme se sjížděli do kempu, hledali svá místa, stavěli stany a zabydlovali se.
První večer byl hlavně o tom dostat všechny věci tam, kam patří, seznámit se s programem a naladit se na následující dny. Od této chvíle už byl kemp na několik dní naším domovem.
Sobota – rozlezení na Malínské skále
Sobotní ráno začalo už tradičně. Běh kolem rybníka a protažení – protože když už jedeme na lezecké soustředění, musí se přece začít sportem. Po rozcvičce následovala snídaně, kterou pro všechny pravidelně chystá určená služba 🙂 a mohli jsme vyrazit na první skály.
Pro první lezení jsme zvolili Malínskou skálu. Cílem bylo hlavně se rozlézt, zvyknout si zase na opravdovou skálu a připomenout si, že venkovní lezení je přece jen trochu jiné než lezení na umělé stěně.
Odpoledne už přišel čas na další důležitou součást letního soustředění – koupání v Řásníku.
Neděle – Bílá skála prověřuje
Další den jsme zamířili na Bílou skálu. A ta nás rozhodně nešetřila. Svojí obtížností a přísnou klasifikací dokázala hned od začátku prověřit nejen lezecké schopnosti, ale také trpělivost a odhodlání.
Po lezení jsme trochu zvolnili tempo a přesunuli se do Křižánek na zmrzlinu, kávuičku... Protože není potřeba se hned na začátku ztrhat
Den jsme zakončili koupáním v Kyšperském rybníku, takže ani tentokrát nechyběla kombinace skály a vody.
Pondělí – Drátník a „Jarošův šutr“
Pondělí patřilo Drátníku. Čekalo nás další lezení a samozřejmě také jedna tradice, která k tomuto místu neodmyslitelně patří – klasická společná fotografie u „Jarošova šutru.“
Protože některé věci se na soustředění prostě nemění.
Po lezení jsme zamířili do kavárny Hofr, kde jsme doplnili energii a probrali zážitky z celého dne.
Úterý – Čtyři palice a zdravověda
Úterý přineslo trochu změnu. Dopoledne jsme vyrazili na Čtyři palice, odpoledne jsme se ale vrátili do kempu a místo lezeckých cest přišla na řadu zdravověda.
Nácvik první pomoci je jednou z věcí, které se možná na první pohled nezdají tak zábavné jako lezení, ale v horách a na skalách patří mezi dovednosti, které se opravdu hodí umět.
A tak jsme si zopakovali, co dělat, když se něco pokazí – protože nejlepší nehoda je samozřejmě ta, která se nestane.
Středa – Pasecké skály a noc pod hvězdami
Ve středu jsme zamířili na Pasecké skály. Kromě lezení nás čekal také nácvik uzlování. Protože lano není jen něco, co lezec tahá za sebou, ale hlavně nástroj, se kterým musí umět správně zacházet.
Večer pak přišla klasika soustředění – přespávačka pod hvězdami.
Tentokrát nám navíc příroda připravila opravdu povedený program. Čekalo nás zatmění Slunce a později také Perseidy. Místo stropu stanu jsme tak měli nad hlavou oblohu plnou hvězd, které nad hlavami doslova létaly.
Čtvrtek – východ slunce, snídaně v trávě a slaňování
Ráno přišlo probuzení při východu slunce. Po noci venku následovala snídaně v trávě a pak už zase zpátky ke skalám.
Tentokrát jsme se vrátili na Drátník, kde jsme se zaměřili především na slaňování. Po celém týdnu lezení tak přišla řada také na techniku bezpečného návratu ze skály.
A samozřejmě – když už jsme byli znovu na Drátníku, nechyběla ani další dávka lezení.
Pátek – poslední lezení a loučení
Pátek byl pro mnohé posledním dnem soustředění. Ještě jednou jsme vyrazili na Čtyři palice, abychom si poslední den pořádně užili na skalách.
Pak už přišlo to méně oblíbené – balení.
Stany dolů, věci do batohů, poslední kontrola kempu a pomalu nastal čas vyrazit domů. Někteří účastníci se rozjeli už v pátek, jiní si pobyt prodloužili až do sobotního rána.
A ti, kteří zůstali, si mohli vychutnat ještě jednu poslední společnou snídani – tentokrát v podobě palačinek. Protože není lepší způsob, jak za soustředěním udělat tu pořádnou sladkou tečku.
A jaké to bylo?
Skvělé.
Celé soustředění se povedlo nejen díky počasí, skalám a nabitému programu, ale především díky lidem, kteří se ho zúčastnili.
Velkou radost nám udělalo, jak byli účastníci samostatní, zodpovědní a ochotní fungovat jako parta. Během týdne si vyzkoušeli spoustu lezeckých i praktických dovedností, ale stejně důležitá byla schopnost postarat se sami o sebe, pomoci ostatním a společně zvládnout celý týden mimo běžné pohodlí domova.
A přesně o tom naše soustředění je.
Lezení je sice hlavní náplň, ale důležitější jsou lidé s kterými tam jste.
Na Palici 26 tedy díky všem, kteří u toho byli. Takže za rok zase Na Palice!!!
