Počasí nám letos s termínem soustředění trochu zamíchalo kartami, a tak jsme museli původně plánovaný víkend posunout o týden. Nakonec se ale ukázalo, že to bylo správné rozhodnutí, protože i přes změnu se na Rabštejně sešla skvělá parta a účast byla více než solidní.
Od pátku do neděle se skály nezastavily. Starší lezci pracovali na svých projektech, zkoušeli těžší cesty a sbírali další zkušenosti s taháním. Mladší Sokolíci naopak objevovali kouzlo skalního lezení. Někteří si vyzkoušeli první kroky na skále, jiní poprvé slaňovali a překonávali vlastní nejistotu i respekt z výšky.
Někdo s námi strávil celý víkend, někdo přijel jen na jeden den. Důležité ale je, že každý, kdo dorazil, přispěl k atmosféře, která dělá naše společné akce tím, čím jsou – místem, kde se učíme, posouváme a sdílíme radost z lezení.
Právě takové víkendy ukazují, že nejde jen o přelezené cesty nebo zvládnuté dovednosti. Jde o společné zážitky, vzájemnou podporu a radost z toho, že můžeme být spolu na skále.
A přesně to nás posouvá společně NaHoru.
